HONZA XENITIDIS: Na tribunách patříme k těm nejlepším v ČR

Jeho hlas zná asi každý opavský fanoušek. Honza Xenitidis totiž již několik let působí na stupínku v kotli jako support leader a svými pokyny udává ráz a tempo fandění po celý průběh zápasu. Jak si užil semifinále se Spartou, kolik času zabraly přípravy nebo jak vnímá nástup nové generace v kotli se dozvíte v rozhovoru.

Honzo na úvod, jak dlouho už chodíš do opavského kotle a co tě tam přivedlo?

Na fotbal mě začal brávat ještě jako malého kluka můj děda. Chodil jsem s ním na F5 a vždy jsem krom hřiště pokukoval i na „kotel“. Když byl děda nemocný a já tak šel na druholigový zápas proti Čáslavi sám, šel jsem hned do kotle. Měl jsem ze začátku strach, protože jsem měl 11 let a často různě člověk zaslechl o těch hrůzách, co se tam dějí (smích). Po zápase jsem byl ale úplně nadšený, nikde se nic nestalo, byla skvělá atmosféra a já si to fandění moc užil. Tak jsem začal chodit pravidelně.

Jak ses dostal do role support leadera kotle?

Když jsem začal chodit do kotle, začal jsem se potkávat s kamarády ze školy a seznamovat se s novými lidmi. Začal jezdit na výjezdy a pomáhat tvořit choreografie. Opravdu mě to všechno okolo hodně pohltilo. Když jsme hráli dva zápasy v krnovském azylu, měli jsme jako fanoušci bojkot, kvůli neshodě ohledně posledního zápasu sezony. Přišla mi škoda nefandit celý zápas, tak jsem po poločase vzal megafon do ruky a zkusil to. Letos to bude již 10 let.

Může se vůbec obyčejný fanoušek dostat do takové pozice?

Myslím si, že jsem si svou pozici vybojoval hlavně svou aktivitou na výjezdech a tvorbě choreografií. Ale ani já jsem neměl začátky jednoduché. Hodně lidí si říkalo: „Co po mě ten mladej smrad řve!“. Dneska se s těmi dotyčnými vídávám i mimo fotbal a cítím od nich obrovskou podporu. Snažím se být otevřený ostatním názorům a jsem rád za každou zpětnou vazbu od každého fanouška.

V headlinu jsme zmínili, že se budeme věnovat semifinále MOL Cupu proti pražské Spartě. Jaké byly tvé emoce bezprostředně po losu?

Na los jsem se díval v práci. Když bylo řečeno, že budeme hrát doma, byl jsem nadšený a cítil jsem se hodně odhodlaně. Věděl jsem, že ať nám za soupeře dají kohokoliv, bude to paráda. A Sparta byla třešničkou na dortu.

Předpokládám, že po opadnutí nadšení začalo horentní plánování a přípravy na zápas. Nebo jste tomu nechali spíše volný průběh?

Určitě. Hned jsme si s ostatními psali a rozebírali, co vše bude potřeba zařídit, přichystat, udělat. Ve druhé lize nemáme na tribunách bohužel žádné soupeře, kromě Zbrojovky, a tak těch zápasů, kde se dá ukázat je minimum. Byla to tak pro nás obrovská motivace a výzva vytvořit něco TOP!

V prosinci vyšla také fanouškovská písnička Za Opavu! Byl proto motiv pro kartoniádu jasný od samotného začátku?

Ze začátku spíše ne. Vytvořit z kartoniády nápis není nic jednoduchého. Jedná se o mravenčí práci, kterou je třeba řádně připravit a zrealizovat. Když už jsme se tedy ale nakonec rozhodli nápis udělat, tak nám toto motto vyšlo jako nejlepší nápad.

Kartoniády také navíc historicky nosí při velkých zápasech štěstí. Byl to také jeden z důvodů, proč jste se ji rozhodli zařadit?

Takhle jsme nad tím nepřemýšleli. Byl předpoklad k tomu, že bude vyprodáno a kdo ví, jak dlouho bychom na další podobnou šanci museli čekat. Chtěli jsme udělat něco, čím ukážeme ostatním fanouškovským táborům, že i když hrajeme ve druhé lize, pořád patříme na tribunách k těm nejlepším v ČR.

Druhou prezentací byla také malba s motivy města a jeho oslavami 800 let od vzniku. Jsou to vždycky nervy při vytahování chorea? Nebo je to už zaběhnutá rutina, kdy se předpokládá, že vše vyjde dle představ?

I když realizace vypadá jednoduše, není tomu tak. Vždy je potřeba se držet nějakých postupů, aby vše vyšlo, nic se neponičilo a nezničilo. Kluci, kteří se ovšem o choreografie starají jsou už skvěle sehraní a každý ví, co má dělat. Jsme rádi, že se vše vydařilo na jedničku a choreografie měla velký ohlas.

I přes prohru a konec v domácím poháru jste zůstali na tribunách dlouhé minuty po konci utkání. Jak jsi si vlastně celý zápas a jeho atmosféru užil?

Užil jsem si to moc, tyto zápasy miluji. Asi jako většina fanoušků. Stadion praská ve švech, jde cítit vůně pyra, jsou vydařené choreografie, všichni fandí a užívají si atmosféru na stadionu. Tak to má být. Jsem moc rád, že po zápase tolik fanoušků zůstalo a hráčům děkovalo za jejich odvedený výkon. Cítil jsem velkou hrdost! To je to, co po hráčích chceme a často zdůrazňujeme. Aby ze sebe vydali maximum a celý zápas odjezdili. A to my v Opavě umíme ocenit.

Do popředí se dostává také nová Ultras skupina Nota Azienda. Vnímáš to jako přínos pro opavský kotel, že má novou, mladou a aktivní skupinu?

Ano, samozřejmě kluky znám a jsem moc rád, že jsou čím dál více aktivní. Každý, kdo je členem podobné skupiny tak ví, že se nejedná jenom o kamarády z fotbalu, ale o druhou rodinu. Sám vím, kolik stojí času, energie a peněz vytvářet choreografie a jezdit na výjezdy. O to větší mají můj obdiv. Bude jenom dobře, pokud se k nim budou přidávat další fanoušci a budou vytvářet čím dál větší projekty a lepší atmosféru na našem stadionu.

Další otázku však musíme směřovat spíše do kritické roviny. Kde hledat příčiny rozdílné obsazenosti kotle na zápasy se Spartou v lize a v MOL Cupu. Jak ty vnímáš současnou opavskou fanouškovskou kulturu?

Opava má neskutečný fanouškovský potenciál. A to nejenom co se týče fotbalu. Když o něco jde, umíme se opravdu zmobilizovat a podpořit vlastně jakýkoliv sport, což je na Opavě něco úžasného. Já sám moc rád zajdu na ostatní sporty, ať už se jedná o basketbal, hokej či florbal. Dokonce jezdím podporovat tyto týmy i na výjezdy. Doufám, že se o Opavě bude i nadále mluvit jako o městu, kde se sportem žije. Kéž by se i Opava probojovala do evropských soutěží a mohli jsme tak ukázat, jak se u nás fandí! Fandění ale bude na stadionu takové, jaké si jej mi samotní uděláme. Pokud nás bude chodit do kotle 50, tak to nikoho nebude pořádně bavit. Když nás bude 400, tak si každý ze zápasu odnese to, že to byla parádní jízda. I díky většímu počtu lidí můžeme dělat lepší a větší optické prezentace. Přesně tak, jak se ukázalo v poháru se Spartou nebo předtím s Duklou.

Je něco, co máš na srdci a chtěl bys na samotný závěr sdělit všem fanouškům?

Byl bych rád, kdyby se do fandění vrátil trochu více fanatismus. Aby lidé automaticky do rytmu skákali, tleskali, chodili více oblečení v barvách SFC a jezdili ještě více na výjezdy. Tohle mi zde poslední dobou chybí. To stejné dochvilnost. Často se nám stává, že na nástup hráčů v sektoru nikdo není a máme tak strach, že vlastně nebudeme moct ani vytáhnout choreografii. Je potřeba, aby minimálně deset nebo patnáct minut před zápasem byli lidé na svých místech a byli tak připraveni fandit. Fandění musí lidi bavit a jít od srdce a ne proto, že po nich řvu, ale kvůli toho, že mají Opavu v srdci.