Osudový trenér Petr Žemlík: Mé srdce zůstává v Opavě

29. 5. 2015
Redakce

O P A V A - Žádný jiný trenér toho pro opavský fotbal neznamenal v jeho novodobé historii víc. Před dvaceti lety poprvé dotáhl mužstvo do první ligy. Pod jeho vedením dosáhl tým ze Slezska coby nováček soutěže na šesté místo mezi elitou a zahrál si Pohár Intertoto. Byl to on, kdo klubu před deseti lety pomohl odrazit se z fotbalového dna. Není třeba jej dále představovat. Seznamte se – Petr Žemlík.

Psal se rok 1994, když vedení opavského Kaučuku odvolalo kouče Jaroslav Gürtlera a rozhodlo se přivést do klubu Petra Žemlíka. Ten byl přitom smluvně vázán ve Frýdku-Místku. Nakonec se ale do Opavy vrátil a o rok později slavil postup mezi prvoligovou smetánku. Rozhodlo se právě na hřišti Valcířů.

„Když mě tenkrát oslovil pan Alois Sommer, nechci říct, že mě to překvapilo, ale byl jsem tím poctěn. Přebíral jsem mužstvo, které velice dobře poskládal trenér Jaroslav Gürtler, a nakonec jsme to dotáhli do konce a postoupili,“ vrací se v čase Petr Žemlík.

Petr Žemlík

Co si po letech vybaví, když se řekne Kaučuk Opava? „Neskutečná atmosféra a neskonalá krása fotbalu. Ten by měl přinášet radost a mám pocit, že snad jen finále ve Wembley bylo pocitově srovnatelné s tím, co se dělo v Opavě,“ usmívá se velká persona opavské fotbalové historie, které se jako mnohým fanouškům nesmazatelně zapsalo do paměti slavné vítězství nad pražskou Spartou v poměru 2:0.

„Nedávno jsem ten zápas viděl na videu a musím přiznat, že jsem měl husí kůži. Atmosféra byla neuvěřitelná a ukázalo se, jak je fotbal nevyzpytatelný. Sparta přijela jako favorit, ale do vedení jsme šli krásným gólem Farského, který snad nikdy předtím ani potom podobnou branku nedal. V závěru se ještě trefil Martin Rozhon. Byla to pohádka,“ popisuje tehdejší opavský kouč.

„V souvislosti s tím utkáním spousta lidí vykládala různé historky. Jak se uvolňovali z práce, jak lidé, kteří neměli lístek, lezli po stromě a podobně. My jsme v rodině měli zarytého sparťana. Ten vzal na fotbal své dvě děti, které si připravily hrst konfet, že až dá Sparta gól, hodí je do vzduchu. Pak brečely, že je měly k ničemu. Každý na to utkání vzpomíná. Možná jsme hráli někdy i lépe, ale tohle byl asi nejlepší zápas,“ přiznává Žemlík.

Prvoligový Kaučuk Opava v sezoně 1995/96

Ten musel na konci sezony 1996/1997 slezský klub po vypršení smlouvy opustit. „Byl jsem rozladěn, ale s odstupem času to beru s pokorou. Asi to tak mělo být. Maximálně jsem si tady užil dva roky slávy, a za to jsem vděčný. Nikde jsem totiž nic podobného nezažil,“ tvrdí.

Do Opavy se vrátil v létě roku 2005. V době, kdy bylo jasné, že Slezský FC zmizí z profesionálního fotbalu a začít bude muset v krajském přeboru. „To už byla úplně jiná doba, klub byl na úplném dně. V profi fotbale na mě jakožto nového trenéra byly hrozné tlaky, v té době to bylo úplně jiné. Samozřejmě jsme chtěli vyhrávat, ale pořád to bylo na polo-amatérské bázi. Všichni v okrese byli nadšení, že si mohou s Opavou zahrát mistrák. I krajský přebor mě hrozně bavil, měli jsme dobrou partu,“ vzpomíná respektovaný trenér na svou čtvrtou štaci ve slezské metropoli.

Současné výsledky Slezského FC sleduje, byť žádné utkání v letošním ročníku osobně nenavštívil. „Mé fotbalové srdce zůstává v Opavě. Neumím říct, zda jsou výsledky dobré, nebo slabé, protože jsem letos nebyl na žádném zápase. Jsem ale rád, že se mužstvo drží ve středu tabulky. Po návratu ze třetí ligy se tým nejprve musí stabilizovat, pak se ukáže. Nejsem zastáncem toho soutěž rychle proletět, a hned poté spadnout. A postup? Dneska už to bez peněz nejde. Musí být příznivá konstelace spousty věcí, aby se to podařilo. Opavě by ale první liga slušela,“ uzavírá Petr Žemlík.


sdílet