Devět gólů jsem nečekal, přiznává snajpr Puškáč. V Opavě je spokojený

11. 5. 2018
Redakce

Opava – Čtyři góly za 215 minut? Pro Davida Puškáče žádný problém. Opavský útočník coby střídající hráč skóroval ve Vlašimi, pak pomohl k výhře nad Žižkovem a ve Varnsdorfu, kde už nechyběl v základu, trefil důležité tři body. V posledním kole se prosadil i proti Českým Budějovicím. Zkrátka fazona jako hrom. Puškáč během sezony nasázel už devět branek. Byť v minulosti málem skončil s vrcholovým fotbalem a chvíli se dokonce živil jako skladník nebo číšník.

Davide, v posledních zápasech prokazujete nevídanou střeleckou formu…
Je příjemné, že mi to tam začalo padat. Především je to zásluha celého týmu, kluci v poli makají a já už jenom doklepávám míč do brány.

Na čtyři góly jste potřeboval v součtu jen 215 minut. Co se změnilo?
To jsem ani netušil. Zaměřil jsem se v poslední době hlavně na pohyb v šestnáctce, kde se snažím hledat nebezpečné prostory.

Ve většině případů šlo o dost důležité branky, že?
Blíží se konec sezóny a každý gól má velkou váhu. Zároveň jsem rád, že se mi podařilo nějaký zápas rozhodnout a pomoct týmu.

Sedí vám role žolíka?
Člověk chce hrát od začátku, o základ a svou šanci se pořád pere. Když stihne dát za pár minut gól, vždycky je to super. Samozřejmě je to taky o štěstí. Když se do základu nedostanu, nedá se nic dělat a roli žolíka musím přijmout.

V probíhajícím ročníku jste se trefil už devětkrát. Čekal jste něco podobného?
Dávám si osobní cíle, ale určitě byly střízlivější vzhledem k pozici, jakou jsem měl. Moc jsem nenastupoval od začátku, takže jsem něco podobného nečekal. Postupně jsem ale dostával víc a víc šancí a devět gólů? To je pro mě super číslo. Máme před sebou ještě čtyři zápasy, takže by nebylo na škodu, kdyby ještě nějaký přibyl. (směje se)

Do Opavy jste přišel před rokem a půl z třetiligových Petřkovic. Zdá se, že na druhou nejvyšší soutěž už jste si zvykl…
Byl to obrovský skok. Předtím jsem šel z divize do třetí ligy, což tak výrazný skok nebyl. Jít z MSFL do profi soutěže je ale obrovský rozdíl. Trenéři mě postupně začleňovali do týmu a postupnými krůčky jsem šel nahoru. Dneska už cítím, že soutěž zvládám a mužstvu můžu něco nabídnout.

Dělal ve skladě, teď patří k nejlepším střelcům Opavy

Určitě jste musel zvládnout spoustu těžkých chvílí. Neprobleskly vám hlavou někdy myšlenky vybodnout se na fotbal?
Nad těžké chvíle se snažím povznést. Vyzkoušel jsem si chodit do práce a zjistil jsem, že je příjemnější se živit fotbalem (směje se).

Můžete prozradit jaké profese jste si vyzkoušel?
Pracoval jsem jako skladník ve stavebninách, a pak jsem dělal číšníka.

Fotbal zní podstatně lépe, že?
Vždycky jsem si přál hrát fotbal. Pak mi ale do cesty přišla zranění. Rok a čtvrt jsem nehrál a nepřemýšlel jsem, že bych dál hrál. Šel jsem do Petrovic u Karviné, kde jsem si našel práci. Firmu i klub vedl stejný majitel, takže mi dal smlouvu a šlo to skloubit. Fotbal jsem hrál spíš jen z radosti. Potom přišla nabídka z Petřkovic, a teď jsem tady, za což jsem ohromně rád.

Říkáte, že jste hrál spíš z radosti a teď v Opavě hrajete před takřka vyprodaným stadionem…
Je to neskutečné, všichni z mančaftu jsme za to vděční. Fotbal se dělá pro fanoušky a zápas vnímáte úplně jinak, když je stadion plný lidí. Když někdy vyjedeme ven – nebudu teď jmenovat – a na stadionu je třeba dvě stě, tři sta lidí, přijde mi to jako úplně jiný sport. Je super, kolik fanoušků chodí na fotbal u nás v Opavě.

Poznávají vás fanoušci a fanynky na ulici?
Ani ne. Většinou rozdávám podpisy, když mám po svém boku spoluhráče, zejména Joela. (směje se)

Postup chceme dotáhnout co nejdřív

Postup máte na dosah. Už v kabině stříháte metr?
Vyhlížíme ho. Chceme postup dotáhnout v co nejkratší době. K tomu, abychom slavili v sobotu, nám musí pomoci i výsledky soupeřů. Na druhou stranu se snažíme dívat hlavně na sebe a zvládat své zápasy. Máme to absolutně ve svých rukách a můžeme si zkazit jen my sami.

Připouštíte si možnost, že by postup nemusel klapnout?
Snažíme se být pořád pokorní. Stále ještě existuje matematická šance, že by to nemuselo vyjít. Až to bude, tak to bude. Nad tím, že bychom nepostoupili ani nechci přemýšlet. Nesmíme to dopustit.

Brzy oslavíte narozeniny, s trochou štěstí už byste mohl dostat i postupový dárek…
Byly by to asi jedny z nejhezčích narozenin, které jsem kdy měl. Kdyby to takhle vyšlo, měl bych o důvod víc slavit. Asi bych si to užil hodně. (směje se)

Teď budete hrát s pražskou Olympií na obřím Strahově, kde asi vysokou návštěvu očekávat nelze. Jak vnímáte tyto zápasy na rozhlehlých stadionech, kde je na tribunách pár stovek diváků?
Osobně toto prostředí moc nemusím. Podobný stadion je v Ostravě, kde na zápas ve Vítkovicích přišlo jen pár lidí. Je to nic moc. Čím blíž jsou tribuny k hřišti a čím víc lidí na nich je, tím víc je zápas atraktivnější jak pro hráče, tak i fanoušky. Když jste na hřišti, řešíte hlavně dění na trávníku, kde chcete odvést maximum. Diváci jsou pomoc, ale někdy se holt musíme vypořádat i bez nich.

Jaké máte další fotbalové plány?
Mám tady ještě platnou smlouvu a mým snem bylo odmala zahrát si ligu. Opava mi dala šanci, za což jsem vděčný. Jsem tady spokojený, a pokud získám místo v kádru, rozhodně nemám důvod odcházet.


sdílet