Dám do toho všechno, slibuje Didiba. Co řekl o Juventusu či Nedvědovi?
Opava – Ve středu se upsal Slezskému FC a hned v sobotu naskočil do ostré ligové bitvy s Českými Budějovicemi. Obránce původem z Kamerunu Joss Didiba zvládl celý duel a vedl si velmi dobře. Co říká o angažmá v Opavě?
Jossi, když se vrátíme na začátek vaší kariéry. Jak to všechno začalo?
Začal jsem brzy, asi jako každé dítě. Opravdový fotbal jsem ale začal hrát v Itálii. Dostal jsem se do akademie Perugie, kde jsem hrál asi dva měsíce. Pak si mě povolal kouč prvního týmu, se kterým jsem začal trénovat a už jsem tam zůstal. V sedmnácti letech jsem podepsal svou první profesionální smlouvu.
Poté z Perugie odešel trenér, který si mě vytáhl do áčka. Neměl jsem ještě osmnáct, takže jsem nemohl hrát a čekal jsem. Šanci mezi tím samozřejmě dostali jiní hráči, po osmnáctých narozeninách už jsem začal nastupovat, ale nebylo to dobré.
Pak jste se objevil v akademii slavného Juventusu. Jak k tomu došlo?
Juventus měl v Perugii pár svých hráčů a dostal na mě tip. Říkali, že tam je jeden dobrý hráč, ale nehraje, a tak mi zavolali z Juve. Jsem rád, že jsem tam byl. Musím říct, že to byla skvělá zkušenost.
Můžete přiblížit fungování tamní akademie?
Juventus je fakt top klub, jeden z největších na světě. Velice tam dbají na disciplínu. V klubové akademii působí spousta skvělých hráčů. Bylo to obohacující po všech stránkách.
V klubu působí i Pavel Nedvěd, jeden z nejslavnějších českých fotbalistů historie. Potkali jste se?
Jojo, pracuje tam jako viceprezident. Nikdy jsem s ním osobně nemluvil, ale vždycky z něj vyzařovalo pozitivní myšlení. Občas se přišel podívat na náš trénink či zápas.
Kam směřovaly vaše kroky po konci v Juventusu?
Vrátil jsem se do Perugie, pak jsem byl ještě na hostování v Mateře, která hrála třetí ligu. Kopal jsem i za tým ASD Troina a následně jsem zamířil na Slovensko.
Jak vzpomínáte na angažmá v Senici?
Bylo to dobré angažmá, i když první měsíc byl pro mě trochu těžký. Přece jen jsem byl v úplně nové zemi, v novém týmu. První dva zápasy jsem strávil na lavičce, ale tvrdě jsem makal. Jsem už takový – nikdy se nevzdávám. Snažil jsem se dobře pracovat a po prvním utkání, do kterého jsem nastoupil, už jsem zůstal v sestavě a odehrál jsem všechno. Od ledna jsem byl dokonce kapitánem.
I fanoušci mě měli rádi, a já je. Vždy jsem se snažil pro tým odvést maximum. Když jsem byl dva týdny zraněný, pořád se ptali: Kde je Didiba? (směje se) Bylo to povedené angažmá, i když jsem byl i pět měsíců bez výplaty. Zůstal jsem tam po koronavirové krizi, trénoval jsem každý den jako šílený. Když někde jsem, stoprocentně pracuji pro klub. Jsem rád, že jsem tam hrál. Nelituji ničeho.
Co počasí? Neměl jste problém se zimou?
Občas tam byla fakt neuvěřitelná zima, ale to už jsem znal z Turína, kde byl sníh všude. (směje se) Některým hráčům zima moc nevoní, ale pro všechny je to stejné.
Teď už jste v Opavě. Jaké jsou první dojmy?
Všichni mě tady přijali dobře. Hráči mě vzali jako součást zdejší rodiny. Myslím, že to bude dobré a půjdeme nahoru.
Berete angažmá v Česku jako velkou výzvu?
Když jsem byl na Slovensku, hodně lidí mi říkalo, že český fotbal je kvalitnější, že tady hraje více kvalitnějších hráčů a podobně. Je to pro mě velká výzva. Uvidíme, jak se mi bude dařit. Jasně, jsou tady velké kluby jako Sparta, Slavia či Plzeň, ale i tamní hráči mají dvě nohy stejně jako já. (směje se) Když tvrdě pracujete, výsledky se vždycky dostaví.
Hned v sobotu proti Českým Budějovicím jste naskočil do základní sestavy. Jak hodnotíte svou premiéru v opavském dresu?
Cítil jsem se dobře. Spoluhráči i trenéři se mi snažili dodat sebevědomí. I když jsem byl v první půli trochu nervózní, ve druhé už to bylo lepší. Jsem na sebe hrdý. Snažil jsem se odevzdat maximum, i když to nakonec nestačilo na vítězství.
Co říkáte na atmosféru?
Fanoušci? Ti byli úžasní! Celou dobu nás tlačili dopředu, což jsme potřebovali, zejména v závěru zápasu. Atmosféra byla parádní, moc se mi to líbilo. Teď už je jen na nás, abychom našim fanouškům udělali radost tím, že budeme vyhrávat.
Máte pro naše příznivce nějaký vzkaz?
Rád bych, aby mě vzali mezi sebe, abych byl jako jeden z nich. Slibuji jim, že udělám všechno pro to, abych klubu pomohl. Dám do toho všechno. V každém zápase, kdykoliv.
