Od hráčů budeme chtít maximální nasazení, říká West. Nejvíc se těší na fanoušky

Opava – Coby hráč skončil na úrovni divize, pak se ale naplno vrhl na trenéřinu, které se věnuje už dvacet let. Ambiciózní kouč Roman West má teď před sebou druholigovou výzvu ve Slezském FC.

Jak se vaše dohoda s Opavou udála?
Předtím, než jsem dostal nabídku trénovat A-tým, tak jsem byl tři týdny u mládeže, jako její šéftrenér. Musím přiznat, že to pro mě bylo jako blesk z čistého nebe. O mládeži jsem jednal s Pavlem Zavadilem a Zdenou Pospěchem, nicméně Pavel skončil a Zdeněk to se mnou dořešil. On je jedním z důvodů, proč jsem tady. Velmi mě láká spolupráce s ním. Je to bývalý reprezentant, hrál Bundesligu, navíc v Mainzu ho trénoval i Thomas Tuchel, který byl loni ve finále Ligy Mistrů s PSG a letos ji vyhrál s Chelsea, takže každý rozhovor, myšlenky a názory Zdeňka beru z pohledu velmi zkušeného hráče a chci se o ně obohatit.

Sportovním ředitelem bude Jaroslav Kolínek. Znáte se?
Ano, známe. S Jardou jsme měli jít v minulosti společně trénovat do ukrajinské první ligy. Navíc jsme proti sobě léta trénovali v dorosteneckých soutěžích. Také jsme spolu debatovali o fotbale a máme na něj podobný pohled. Oba chceme mít tým výborně připravený zejména kondičně. Po hráčích budeme chtít maximum v nasazení, důrazu a pracovitosti pro mužstvo. Neustálý presink, tlak na míč a dostupování soupeře, to jsou naše představy. 

Jakou budete mít trenérskou filozofii?
Jak jsem již říkal. Chtěl bych, aby byli naši hráči připraveni jako v době Kaučuku pod trenérem Žemlíkem. Aby byli vynikající zejména kondičně-běžecky, silově-soubojově, tak aby každý fanoušek, který na zápas přijde, viděl na první pohled, že je tam maximální nasazení, hra na doraz. Musí tam být srdce, jiskra, zápal. Aby bylo na první pohled vidět, že hráč dává do hry všechno. Někdy možná udělá i špatné rozhodnutí, protože to ještě neumí nebo nemá zažité, ale hlavně nesmí uhnout a hrát naplno!

Chci, abychom hráli ofenzivní fotbal. Na střely, na šance a na góly. Abychom se snažili hrát dopředu s cílem a filozofií dávat více branek než soupeř. A pak se k tomu postupně přidá i fotbalová nadstavba. Velmi inspirativní z tohoto pohledu pro mě byla další úspěšná éra Opavy, ta pod koučem Romanem Skuhravým. 

Chcete nějakým způsobem navázat na práci vašeho předchůdce Radoslava Kováče?
Nás dva nejde vůbec porovnávat. Radek přišel ze Sparty Praha. Já jdu do Opavy z Kravař, a z třetí ligy z Hlučína. (směje se) Jsme úplně odlišné typy, s naprosto jinou historií. Kovy byl vynikající hráč, s velmi bohatou hráčskou kariérou. Ale jako hlavní trenér v Opavě začínal. Já jsem jako hráč neudělal nic. Ve dvaceti jsem skončil na úrovni divize a začal trénovat. Nemám takovou hráčskou minulost, proto se chci opřít o Jardu Kolínka, Davida Mikulu, Michala Hampela, Honzu Žídka nebo Zdenu Pospěcha. Ti všichni ji mají velkou, a to nejen v Opavě. Na druhou stranu trénuji dvacet let. Učil jsem se to řemeslo u nejlepších. V Chelsea u Mourinha, v Bayernu Mnichov u Guardioly, v Atleticu Madrid u Simeoneho. Vzal jsem si od každého něco. U nás například od pánů Csaplára, Hřebíka, Vrby, Trpišovského nebo Svědíka a dalších. Nejsem bývalý hráč, ale mám dvacetileté zkušenosti jako trenér.

Jak bude vypadat hráčský kádr do letní přípravy?
Hodně hráčů, kteří tady byli na hostování, odešlo. Tři čtvrtě kádru! Hlavně ti starší, zkušenější. Musíme to, co tady zbylo, ustálit. Vytvořit z toho kostru a dobře to doplnit na určité posty. Zůstala převaha mladých, domácích odchovanců, kterým chce klub dát větší příležitost. Rád dávám šanci mladým klukům, ale musejí na to mít. Musí být připraveni a ustát to. Vzhledem k tomu, že byl rok a půl covid, nižší soutěže stály a oni neměli kde hrát. Pár minut v lize je málo. Nejde to hrát jenom s mladými hráči. Potřebujeme i střední generaci a nějakého zkušeného vůdce. Mám tajný typ na lídra do kabiny i na hřiště, který tým potáhne a vezme to na sebe i pod nějakým tlakem. Potřebujeme někoho, kdo mladým pomůže a ukáže jim cestu. Někoho, vedle kterého můžou mladí hráči vyrůst.

Většinu kariéry jste působil u mládeže, jaká je vaše zkušenost s dospělým fotbalem?
Minulou sezonu jsem trénoval ve třetí lize v Hlučíně. Předešlé dva roky hrál klub v tabulce hodně dole. Začátkem sezony jsme MSFL vedli, nakonec ale o tři body postoupil do druhé ligy Vyškov. Působil jsem také ve Vítkovicích, kde jsme postoupili z MSFL do druhé ligy, ve které jsme bojovali o záchranu, což se nám společně s Ivanem Kopeckým podařilo. Zažil jsem ale také plno problémů, 50 hráčů v letní přípravě a podobně. Padl jsem na hubu. Poučil jsem se a tohle už opakovat nikdy nechci.

V trenérských kuloárech jste brán za tzv. „ostravského“ trenéra.  Je to tak?
Dobře, že se na to ptáte. Chtěl bych fanoušky uklidnit, Ostravák určitě nejsem. Máma je z Chlebičova, táta z Kravař. Z domu to mám na stadion v Městských sadech 15 minut autem. Nevím, proč mě všichni tak berou. (usmívá se) Ano, trénoval jsem dlouho v Karviné, v Baníku či Vítkovicích. Vždy jsem působil spíše na té druhé straně, tak asi proto. 

Takže Opavu znáte dobře?
Chodil jsem v Opavě na střední školu – obchodní Akademii. Ve vyšším ročníku v té době byl například Lumír Sedláček, o ročník níž pak chodil Zbyněk Pospěch nebo Ondra Švejdík. Je to doba, kdy jsem pravidelně chodil na Kaučuk. Pamatuji si vyprodaný stadion téměř na každý domácí zápas. Fanoušci bývali na stadionu již hodinu před výkopem, obecně zde byla vždy neskutečná atmosféra. Navíc se povedlo uhrát třeba i skvělé šesté místo v lize nebo vítězství nad Spartou Praha, kde tehdy hráli třeba Kouba, Řepka, Nedvěd nebo Koller – všechno neskutečné zážitky. Pamatuji si, jak tehdejší ředitel obchodky s deštníkem v ruce provokoval hostující brankáře. Trenér Žemlík jezdil pomalu na plotě a notoval si s fanoušky chorál Heja Opava… Myslím si, že jsem spjatý s Opavou více, než si lidé myslí. Už jen proto, že jsem se v opavské porodnici narodil. (usmívá se)

Na co se ve Slezském nejvíce těšíte?
Jednoznačně na fanoušky. Nikdy jsem netrénoval s takovou kulisou v zádech. V mládeži fans obecně moc nejsou. Ve Vítkovicích jich také moc nebylo. Na prázdném stadionu bylo slyšet každého křiklouna. V Hlučíně to již bylo o něco lepší, ale teď mi teprve začíná opravdu velký fotbal se vším všudy. (směje se)