Jaroslav Kolínek po návratu do SFC: Chci tvořit novou a úspěšnou historii
Opava – V dresu Kaučuku a později Slezského FC sehrál spoustu bitev. Po konci aktivní kariéry začal trénovat. Nejdříve opavskou rezervu, pak byl také u áčka a přes Hlučín zamířil do Teplic, kde strávil posledních bezmála šest let.
Po takřka osmileté pauze je Jaroslav Kolínek v Městských sadech zpátky – pro klub nově pracuje coby sportovní manažer. Jak vnímá svůj druhý návrat do slezské metropole?
Jardo, po zhruba osmi letech jste zpátky v Městských sadech. Možná v trochu překvapivé roli. Jak se to seběhlo?
Nechci říct, že to bylo nečekané, protože koncem roku jsem dostal nabídku na pozici manažera mládeže. Po jejím vyhodnocení jsem se nakonec rozhodl, že zůstanu v Teplicích, kde už jsem nějakou pozici měl.
Dá se říct, že tím jsem to odbouchl a následně už jsme v kontaktu nebyli, ale minulý týden si se mnou pánové Viktorin a Lamich dali schůzku v Praze. Byla mi nabídnuta pozice sportovního manažera, kdy jsem si řekl, že tohle se asi neodmítá, takže jsem jejich nabídku přijal. Pak probíhala ještě další různá jednání, protože ve hře byly i jiné osoby na tuto pozici. V neděli kolem šesté odpoledne se definitivně rozhodlo, že tady půjdu, takže jsem sedl do auta a teď jsem tady.
Posledních téměř šest let jste strávil na opačné straně republiky v Teplicích. Jak se vám opouštěl sever Čech?
V Teplicích jsem už po našem prvním kontaktu řekl, že Opava má o mě zájem. Pak to vyšumělo, ale když jsme si domlouvali poslední schůzku, v Teplicích věděli, že na ni jedu. Zprvu jsem přitom ani nevěděl, o jakou pozici jde. Jen jsem byl férový vůči Teplicím. Pak jsem jim řekl, že pokud budu mít potvrzené, že jde o pozici sportovního manažera a v Opavě mě budou chtít, rád bych tu nabídku přijal.
Teplicím jsem vděčný za to, že v tom vidí mou šanci. Je to nabídka, která se neodmítá. Během jednoho dne jsme se domluvili na rozvázaní smlouvy. Samozřejmě ale vím, že pro ně to je komplikace. Nemají trenéra béčka, něco jsme měli nastavené, v klubu jsem měl velmi dobrou pozici, stejně tak vztahy s lidmi. Byl to v posledních letech můj domov, kde jsem si zvyknul. Neodchází se mi lehce, protože pět a půl roku je dost.
Nepřicházíte zrovna v ideálním období, že? Áčko sestoupilo z nejvyšší soutěže, okamžitě musíte řešit skladbu kádru pro nadcházející sezonu...
Momentálně tady kolem klubu není úplně přátelská atmosféra, z čehož ale nemám obavu. Řeknu to jinak: Tuto pozici si samozřejmě uvědomuji. V první řadě je to obrovská zodpovědnost vůči městu coby majoritnímu vlastníkovi, vůči partnerům, kteří tady dávají peníze, a vůči fanouškům, o kterých vím, co vyžadují a jaký fotbal by chtěli vidět, a hlavně kde by chtěli vidět tenhle klub.
Když jsem se tady vracel do krajského přeboru, měl jsem jeden sen a na něm budu dennodenně pracovat. Každý ví, jaký sen to byl.
Vrátit se s Opavou do ligy. Jako hráč jste to bohužel nezažil, teď máte šanci dočkat se postupu v jiné pozici. V jakém horizontu je reálné, aby se to povedlo?
Chtěl bych to nejraději samozřejmě hned, ale dnes má klub své možnosti a cíle. Vedení momentálně chce, aby byl A-tým stabilizovaný. Zakládáme si na mládeži, takže to musí být postavené na odchovancích. Uvědomuji si, že tahle cesta tady je, ale nemůžeme tam jen hodit samé mladé hráče a nechat je v tom koupat.
Teď bude na nás, jak poskládáme kádr, abychom byli v každém zápase konkurenceschopní v tom smyslu, že ho můžeme vyhrát. Navážu na slova Romana Westa – protože vyžaduje stejný fotbal jako já – chceme, aby fanoušek viděl, že na hřišti každý hráč nechá srdce, že bude jezdit a makat. Víme, že místní fanoušek odpustí špatnou přihrávku, ale neodpustí jednu věc – a to je ta, když je hráč na trávníku líný a nechce pro klub nechat na hřišti úplně všechno.
Tedy to, co jste kdysi vyžadoval coby kapitán či lídr po svých spoluhráčích…
Nechci se vracet do mé historie, kterou jsem tady zažil jako hráč. Fanoušci si mě dali i do klipu, což je pro mě největší ocenění, ale tohle je minulost a já chci tvořit novou historii. Novou a úspěšnou. Jediná myšlenka z minulé doby je ta, že bych si přál, aby tady každý hráč nechal srdce na hřišti stejně jako dříve já. Pro fanoušky, pro tenhle klub a pro celé město.
Jak to bude s hráčským kádrem? Skončili hráči na hostování, řadě dalších končí smlouvy. Čeká vás náročná práce…
Těžké to je, ale musíme udělat maximum, abychom měli co nejdříve poskládaný kádr. Jsou tady hráči, kteří mají platné smlouvy. Jsou tady kluci, kterým smlouvy dobíhají. Do toho mladíci a samozřejmě i naše určité možnosti, ale vše je věcí jednání.
Řešíme to dva dny. Během úterního a středečního dne se rozhodneme, s jakými hráči budeme chtít pokračovat, a s jakými ne. Každopádně nejsem takový typ, že když tady má hráč platnou smlouvu, vyhodíme ho. Je potřeba pracovat se všemi hráči, kteří tady smlouvu mají. Budeme od nich vyžadovat profesionální přístup a uděláme vše pro to, abychom předváděli takový fotbal, který se bude fanouškům líbit, a my byli úspěšní.
Po dlouhých letech se vracíte do známého prostředí. Jaký jste měl pocit, když jste v Městských sadech opět sáhl na kliku od dveří?
Řeknu to takhle: Když jsem tady přišel poprvé na stadion, pozval si mě pan Sommer. Za minutu jsme byli hotoví a já jsem podepsal svou první profesionální smlouvu. Byl jsem tady dvacet let. Podruhé jsem se tady vracel do krajského přeboru, kdy klub byl ve špatném stavu, ale za éry Pavla Hadamczika se ho podařilo dostat výš. Byli jsme na hraně postupu do ligy. Pak se i sestoupilo, ale byla to doba, kdy jsem cítil, že klub někam směřuje. Teď se tady vracím potřetí a pocity jsou prostě neskutečné. Jsou to velké vzpomínky, být dvacet let na stadionu, kde se odehrály různé bitvy. Zažil jsem tady spoustu tréninků, naběhal řadu kilometrů…
Nevím, jak bych to řekl, ale svým způsobem jsem si to na tomhle svatostánku první den užil a zároveň dobře vím, že to všechno je minulost. Potřebuji udělat vše pro to, aby budoucnost SFC Opava šla směrem nahoru a byly vidět jasné ukazatele, jak to tady funguje. Jakým fotbalem se bude prezentovat áčko, kam se budeme ubírat i s tím mladým kádrem.
Stoprocentně chceme být konkurenceschopní, stabilizovat tým a uvidíme, kam se to tady vyšvihne. Jsou tady příklady jako Hradec Králové, který měl první rok seznamovací, stabilizační a ve třetím roce postoupil do ligy. Samozřejmě se budeme muset přizpůsobit možnostem a rozpočtu klubu, všichni ale dobře ví, že nerad prohrávám. Uděláme vše pro to, abychom vyhráli každý zápas, ukáže ovšem až čas.
Není tajemstvím, že máte blízký vztah s řadou opavských fanoušků. Jaké jste zaznamenal ohlasy na váš návrat?
Přišly mi esemesky. Kluci mi gratulovali, že se vracím. Na tomhle stadionu jsem se rozhodl trávit spoustu času a jsem otevřený každému. Věřím, že se potkáme a každému řeknu, jak uvažuji. Z tohohle stánku nejde fanoušky vyndat ven. Všichni víme, jak klub milují, co očekávají a já jim budu nápomocen v tom, aby opravdu cítili, že klub má určité priority a je transparentní, aby věděli, co se v něm děje.
