oficiální web
Slezského fotbalového clubu Opava
sobota 14.5., 30.kolo
Vlašim 3
SFC Opava 1
čtvrtek 19.5., BAR1
SFC Opava 
17:00
 Bohemians 1905

Potřebujeme ustálit kádr, říká Roman West. Jak hodnotí podzim?

20.12.2021, autor Redakce
Opava – První půlrok na trenérské lavičce Slezského FC má za sebou Roman West. Zprvu se nově poskládanému týmu pod jeho vedením nevedlo podle představ, ale závěr podzimu zastihl opavský celek v parádní formě a Westův výběr se vyšvihl až na šesté místo. „Na jaře bychom se měli snažit o baráž,“ říká Roman West. Jak hodnotí podzimní část soutěžního ročníku?

Trenére, navzdory rozpačitému vstupu do sezony přezimujeme na šestém místě s minimálním odstupem na barážové příčky. Jak hodnotíte uplynulý půlrok?
Celkově s podzimem můžeme být spokojeni. Máme pětadvacet bodů a jsme jen tři body od druhého místa, ale vyvíjelo se to těžce a mělo to své příčiny: Spadlo se z ligy, odešla spousta hráčů, v celkovém součtu až dvacet. Přišli sem kluci z regionu, kteří byli volní a klub na ně v danou chvíli mohl dosáhnout. Všechno se to tvořilo úplně od nuly. 

V prvních kolech se projevovala nesehranost, která se postupně odstraňovala. I když je třeba říct, že některé zápasy vypadaly herně solidně, výsledky nepřicházely. Nebylo to jednoduché. V průběhu podzimu nám dodala sebevědomí vítězná utkání v Jihlavě a v Prostějově. Vždycky to je o výsledcích, a když přišla tato vítězství, hráči se začali zvedat, rostlo jim sebevědomí a najednou všechno fungovalo o dost lépe. 

Závěr podzimu už byl vynikající. Vyhráli jsme čtyřikrát v řadě, dali jsme dost gólů. Jen škoda posledního utkání s Brnem. Kdybychom ten zápas dotáhli alespoň do remízy, bylo by to ještě pozitivnější.

Přitom v první půli jsme měli jasně navrch, ale po změně stran Zbrojovka naklonila zápas na svou stranu...
Byl to takový typický zápas Brna na podzim, kdy ne vždy bylo lepším mužstvem, ale vždycky udělalo výsledek. Odpovídalo tomu i naše poslední utkání. V prvním poločase jsme měli k vítězství jednoznačně blíž my. Hráli jsme velmi dobře, drželi jsme balon a dokázali jsme překonat hluboký blok soupeře. Dostali jsme se do několika šancí a spoustu situací jsme mohli ve finální fázi vyřešit daleko lépe. Mohli jsme jít do vedení, ale po změně stran Brno prodalo určitou zkušenost, kdy nás nachytalo při některých chybách. Bylo cítit, že Brnu postupem času narůstá sebevědomí, kdežto nám šlo dolů. Ve zbytku druhé půle se to projevilo naplno.



V závěru podzimu jste si pochvaloval, že máte kam sáhnout. I na hráče, kteří neměli vysoké herní vytížení, se dalo spolehnout, že?
To bylo zajímavé sledovat. Ke konci sezony jsme se dostali do pozice, kdy najednou v týmu byla obrovská konkurence a přetlak do základní sestavy. Domácí utkání se Žižkovem a se Spartou B jsme hráli v určitém složení sestavy. Před zápasem v Ústí nad Labem z toho někteří hráči vypadli, onemocněli. V šatně řádila střevní viróza, někdo nastoupil i s tím, že netrénoval nebo nebyl v komfortní situaci, ale zápas výborně zvládl. Pak i ten ve Varnsdorfu.

Najednou jsme byli v pozici, že do základní sestavy de facto může jít klidně čtrnáct, patnáct hráčů, kteří poslední čtyři zápasy odehráli v dobré aktuální formě a hlavně vítězně. Museli jsme si vybrat, koho tam dáme. Z toho pohledu je to do zimní přípravy jednoznačně pozitivní signál. Hráči ukázali, že na to mají, že by do sestavy mohli patřit a bude zajímavé sledovat, jak se to bude dál vyvíjet, kam se hráči posunou. Všichni ukázali potenciál, což je pro nás trenéry obrovsky pozitivní. Najednou je z toho mužstva cítit velká konkurence. 

V září do prvoligového Liberce přestoupil Christ Tiéhi. Ve středu hřiště se ale našel Adam Rychlý, který podával velmi dobré výkony, že?
Všechno mělo svůj vývoj. V letní přípravě jsme se chtěli zaměřit na to, aby se do sestavy dostalo co nejvíce hráčů, kteří tady už byli, jsou sžití se zdejším prostředím a mají i zkušenosti z ligy. Na tom jsme to chtěli postavit. Ve středu pole jsme měli mít největší sílu. Šestku měl hrát Christ Tiéhi, osmičku Joss Didiba a desítku Lukáš Holík, tedy nejzkušenější hráči, kteří prošli i ligou. Měla na tom stát celá hra.

Svým způsobem to bylo zajímavé hlavně směrem dopředu, protože jsme dokázali tvořit hru, drželi jsme balon a vypadalo to fotbalově. Na druhou stranu – a projevilo se v to v plné nahotě během úvodních kol soutěže, kdy o něco šlo a byl tlak na výsledek – bylo cítit, že dopředu to sice může být zajímavé, ale směrem dozadu to nebylo dobré. Nebylo to dobré v situacích po ztrátě míče. Nebyla tam ochota pracovat do obranné fáze. Typologie hráčů zkrátka byla jiná. 

V momentu, kdy odešel Christ Tiéhi, a zabudoval se do toho Adam Rychlý, směrem do defenzivy jsme se zlepšili. Adam držel prostor, přišlo jiné soubojové chování a řekl bych, že i vítězná mentalita. Najednou se mužstvo vyvážilo. Už to nebylo všechno jen o jedné kartě – všechno dopředu, ale už to bylo více vybalancované i směrem dozadu a začalo to přinášet výsledky.

Ve středu pole nastupoval i Joss Didiba, v závěru podzimu jsme ho mohli vidět také na podhrotu...
Joss je nesmírně talentovaný hráč s obrovským potenciálem. Je univerzál, což je pro každého trenéra ohromná výhoda. Dřív tady hrál na stoperovi, dokáže si s tím poradit. Má výbornou rozehrávku, umí pravou i levou nohou. Dokáže odehrát zápas i na pozici krajního obránce, což jsme v určitých utkáních využili, kdy to například v závěru některých zápasů dovedl zacelit. 

Posunuli jsme ho do středu pole. Co jsem se s ním bavil před sezonou, říkal mi, že byl vždycky střední záložník a až na Slovensku ho z nouze dali na stopera, kde to zvládl odehrát. Opava ho brala coby tvořivého stopera, ale že jinak je svou typologií střední záložník. Pomohli jsme mu tím, že jsme ho vrátili do středu pole, aby ožil a získal novou chuť do fotbalu. 

V té chvíli to vypadalo dobře, ale sezona pak odkryla, že ve spolupráci s Christem Tiéhim to sice bylo dobře nahoru, ale směrem dolů už tolik ne. To, že pak naskakoval i na podhrotu, svědčí o tom, že si s tím dokáže poradit. Má výborné zakončení, což dokazuje na tréninku. Koneckonců dal krásný gól i na Dukle. Ukazuje potenciál, že je schopný zakončovat zpoza šestnáctky, z dvaceti metrů, což byl v jednu chvíli náš velký problém – že jsme vůbec nestříleli ze střední vzdálenosti. I proto jsme ho chtěli posunout nahoru, abychom měli vepředu dalšího hráče, který je nebezpečný brance soupeře a je schopen dát gól. Škoda třeba proti Brnu, že ze dvou pro něho velmi dobrých pozic v první půli neskóroval.

Rychlý ve středu pole a vítězná mentalita

Na hřišti je dost impulzivní. Jak se vám s ním pracuje?
Je takový i na tréninku. Jsou chvíle, kdy je klidný, ale jsou i okamžiky, kdy v něm emoce rostou. Je to spíš o individuální práci s ním. Pokud je rozčilený, nemá smysl se s ním v tu chvíli ani bavit. (směje se) Je potřeba, aby vychladl a na druhý den je schopen bavit se rozumněji. Je to trochu jiné než s ostatními hráči už jen proto, že je potřeba s ním komunikovat v angličtině. 

Trenéři to nemívají rádi, ale přece jen: Koho z hráčů byste rád vyzdvihl za podzimní výkony?
Fotbal je týmový sport, takže vždy rozhoduje tým. To je základní pravda a je to dané. Vždycky je to o práci celého mužstva potažmo realizačního týmu. Na druhou stranu v týmu jsou vždy hráči, kteří jsou nosní, jejichž výkonnost hraje důležitou roli. Z hlediska defenzivy to byl určitě Tomáš Digaňa. Vychytal sedm nul a podržel náš v každém utkání. Vždy měl dva, tři klíčové zákroky a pomohl nám k bodům. Nedělal chyby.

Z hlediska ofenzivy by to mohl být například Lukáš Holík, který učí i mladé hráče okolo něj. Ať už to byl v té době sedmnáctiletý Denis Kramář, o rok starší Samuel Šigut. Oba to jsou mladí kluci. Lukáš je oproti nim už zkušený hráč, který ví, jak se má na hřišti chovat. Má výborné čtení hry i taktické myšlení. Dokonce bych řekl, že se na trávníku chová jako trenér. Dokáže na hřiště přenášet naše myšlenky. Hned vidí, že je něco špatně, nebo že něco nefunguje. Z toho pohledu je to za mě obrovsky důležitý hráč pro naše mužstvo.

Matěj Helešic je nejlepším střelcem týmu. Byly utkání, které rozhodl svými góly. Výkonnostně rostla nová stoperská dvojice Jirka Janoščín a Pepa Hnaníček. Oba si sedli jak lidsky, tak herně. Všichni patřili k velkým oporám týmu.

Nahlas jste hovořil o nutnosti přivést útočníka. V Opavě se objevil Luka Pisačič, a i když zprvu nastupoval, ze sestavy se postupem času vytratil...
V první řadě je třeba říct, že je to výborný kluk do šatny i do tréninku. Dobrý charakter, velmi pracovitý. Šlo jen o to, že nedával góly, bohužel. A potom měl problém s tím, že jak dlouho předtím netrénoval, přijel tady a byl čerstvý, takže vypadal dobře. Ovšem postupem času, jak najel na týmový tréninkový režim, dostával se více a více do určitého stavu únavy a jeho pohyb byl prostě nedostatečný.

Bylo toho na něj čím dál víc. Potřeboval by více času, aby tady absolvoval přípravu, byl tady třeba rok, a pak by možná jeho výkonnost porostla. My jsme ale v situaci, kdy na tohle nemůžeme čekat. Nemůžeme tady půlroku dotrénovávat a natrénovávat cizí hráče, který nikde jinde nehráli a trénovali jen individuálně. Tohle byl problém. I přesto, že v úvodu vypadal dobře, začal se vytrácet. Všichni, především mladí hráči, se postupem času hodně zlepšovali a jejich výkonnost rostla, kdežto Luka byl asi jediným hráčem kádru, který šel výkonnostně dolů.

Naopak po dlouhodobém zranění se do hry vrátil Bartosz Pikul a vypadal zajímavě...
Osobně jsem v největším očekávání, co předvede po zimní přípravě na jaře. Myslím si, že může být ještě lepší. Právě proto, že byl dlouho zraněný, teď se do toho teprve dostával. Ať už co se týče vytížení, ale i herního rytmu, kdy získal herní praxi. Letní přípravu neměl, ale můj dojem je takový, že pokud udělá zimní přípravu a bude zdravý, na jaře by měl být ještě lepší. 



Jinak je to obrovsky zajímavý hráč. Je to rychlostní typ, je sebevědomý, zvládá souboje jeden na jednoho, umí se nabídnout pro balon a má gólové zakončení. Ano, má problém s bráněním, s repressingem, aby rychle reagoval. Potřebuje něčí pokyn, aby důsledně bránil a vracel se, ale je to hráč s velkým předpokladem. Měl by pro nás být velkým přínosem, a pokud bude všechno v pořádku, chci věřit tomu, že jeho výkonnost ještě poroste. 

Útočné řady rozšířil i náš odchovanec Tomáš Rataj, který se vrátil z Norska...
Raty přišel trochu v zanedbaném stavu. Bylo vidět, že tam vůbec nehrál a jen trénoval. Nebyl úplně kondičně-herně připravený, dávali jsme ho tady trochu dohromady. Poté, když v posledních zápasech začal naskakovat a dostal nějakou minutáž, rozhodně ukázal potenciál. Je to jeden z hráčů, na kterého se velmi těším, co v zimní přípravě ukáže. A měl by to být jeden z hráčů, kteří do toho na jaře promluví. Když bude zdravý a po všech stránkách připravený, věřím, že jeho výkonnost půjde nahoru. Je to podobné jako s Bartoszem Pikulem – očekávám, že na jaře budou ještě lepší.

A co další mladí hráči v kádru? Jak na vás působí?
Určitým vývojem prošel například Denis Darmovzal. Na začátku tolik nehrával, protože jeho místa na začátku blokovali jiní hráči – Christ Tiéhi, Joss Didiba a najednou to bylo jinak. Z kraje hřiště, kde to nebylo optimální, se dostal do středu. Byla do něj vložena důvěra a zodpovědnost a on to uchopil výborně. Začal hrát velmi dobře a dokázal své výkony opakovat. Ukázal, že by mohl být právoplatným hráčem naší sestavy, který dokáže tvořit hru. Umí dát gól, má sebevědomí a nebojí se jít pro balon i v těžkých situacích.

Je to jeden z hráčů, kteří by v jarní části mohli dál ukazovat svůj potenciál. A to i ostatní kluci, kteří tady jsou. Jsem až překvapen, kolik je tady výborných mladých hráčů, kteří mají na to, aby v budoucnu tento tým táhli.

Jste pověstný svými nároky na fyzickou připravenost hráčů. Co je čeká v zimě?
Je to otázka pohledu na náročnost, někdy je to až úsměvné. Trénuji dlouho a vím, že hráči unesou daleko víc. Za mě mohou trénovat až dvakrát tolik. Jde jen o to, že na to ti hráči nejsou zvyklí. Přišli tady noví kluci a nebyli zvyklí třeba na posilovnu. Přitom silový trénink je základem kondičního tréninku. K tomu patří i běžecký trénink – rozvoj rychlosti, rychlostní vytrvalosti a vytrvalosti. Poslední sezony toho ale všeobecně moc nebylo, protože byli přípravy díky koranaviru a podobně velmi krátké. Ale toto všechno jsou přirozené věci, které k tomu patří, akorát ve fotbale byl nějaký vývoj. 

Kdysi se hodně dbalo na běžecké tréninky, pak se od toho začalo ustupovat, protože tady přišla holandská škola, pak Španělé – všechny tréninky na hřišti s míčem. Každý to chce mít čím dál tím víc jednodušší. Nenutí vás to opustit určitou komfortní zónu. Postupem času se ale zjistilo, že tímto se kondice až tak dobře natrénovat nedá a začínalo se vracet k běžeckým tréninkům. Viz. poslední dobou asi nejúspěšnější trenér u nás Jindřich Trpišovský, nebo například Jürgen Klopp v zahraničí a další.

Je to součást fotbalu a znovu říkám, je to hlavně otázka pohledu na náročnost. Někdo si myslí, že pracuje náročně, a přitom je to jen průměr. Pak přijde někdo jiný, kdo pracuje dvakrát tolik a řekne: „To je teprve náročnost! Děláš málo, dá se dělat daleko víc.“

Je to spíš otázka přesvědčení a svého správného postoje. Oni musejí chtít sami za sebe a sami pro sebe si přidávat navíc, hledat cestu jak se zlepšovat. Posunout se, někam se dostat, chtít něco dokázat! U hráčů je to složité, protože všichni by chtěli vyhrávat, všichni by se chtěli dostat do zahraničí a vydělávat velké peníze. Všichni by k tomu ale měli takhle začít přistupovat a taky podle toho začít pracovat.

Myslím si, že v rámci daných možností pracujeme v Opavě přímou úměrou k tomu, abychom dělali dost, ale aby to zároveň na hráče nebylo až moc. Momentálně jsem s přístupem hráčů velmi spokojen. A mám pocit, že už i oni pochopili, že pokud to vše podstoupí, můžou se zlepšovat a přinese jim to v budoucnu úspěch. Jak týmový, tak i individuální.



V tomto směru spolupracujete s kondičním trenérem Michalem Hamplem...
Co se týče silových tréninků, s Michalem se shodneme na tom, jak to chceme dělat. Stojím si za tím, jakým způsobem rozvíjíme sílu, a proto to nechávám čistě v jeho kompetenci. Co se týče běžeckých tréninků, myslím si, že bychom mohli dělat o trochu více, což by se hráčům samozřejmě moc nelíbilo. (usmívá se) I Michal byl v letní přípravě ten, kdo mě trošičku brzdil, aby toho nebylo úplně tolik, protože hráči na to nebyli v takové formě úplně zvyklí. Dokázal bych si představit, že by to mohlo být ještě náročnější. (usmívá se) Vždy je to ale otázka diskuze a zatím jsme se na všem vždy nějakým způsobem domluvili, takže předpokládám, že v zimě tomu nebude jinak. Zatím ta naše společná spolupráce funguje dobře a to i s ostatními členy realizačního týmu.

Co tedy říct o dalších vašich parťácích z realizačního týmu?
Každý si plní svou práci. A to zejména na dvou principech, kterými je pracovitost všech lidí, kteří v něm jsou, a za druhé jejich odborné znalosti. V létě jsem se chtěl obklopit lidmi, kteří jsou bývalými hráči Opavy, kteří k tomu mají vztah a mají na to i trochu jiný pohled. Trénuji dvacet let, takže na to mám vyloženě trenérský pohled. David Mikula jako asistent, je mimo jiné schopen se na věc podívat i z jiné stránky, což je pro mě obrovským přínosem. Přináší tomu pohled, jak by to on cítil jako hráč. Z kabiny, ze hřiště a tak dále. Jsou to cenné poznatky.

Je třeba také zmínit trenéra brankářů Davida Hampla. Pracuje po všech stránkách s brankáři komplexně na vysoké úrovni, což prokazují dosavadní velmi dobré výkony Digani. David Baier dokáže vyřídit jakoukoliv věc pro tým, z hlediska teambuildingu, což mi dává prostor třeba k větší komunikaci s hráči. Kamil Bitta a Peťa Stuchlík vytvářejí v týmu takovou tu pohodu, lidské prostředí. Myslím si, že jsou u hráčů velmi oblíbeni, což dokazuje i skutečnost, že u nich neustále sedí na kávě. (usmívá se) Lumír Sedláček vždycky zařídí co chci, vše potřebné, co se týče zabezpečení chodu mužstva. S Jardou Kolínkem pak konzultujeme vše okolo týmu, tréninků, videa soupeře nebo samotného utkání. Těch lidí, kteří se na tom spolupodílejí, je hodně.

Každopádně klukům z realizačního týmu dávám velkou možnost se osobně realizovat, ale kladu na ně taky z tohoto pohledu zodpovědnost. Mají možnost do toho zasahovat v různých aspektech tréninkového procesu. Jsem přesvědčený, že je to nastaveno dobře, a že jdeme dobrým směrem, což ke konci podzimní sezony ukázaly styl hry i výsledky. Teď jde o to, přenést to i do jarní části soutěže nebo to ještě vylepšit.

Když jsme u tréninkového procesu, na co se hráči mohou těšit v zimní přípravě?
V létě šlo o to, že jsme měli jen pět týdnů přípravy, do kterých jsme museli vměstnat spoustu věcí. Tím pádem to pro hráče bylo opravdu náročné a nepříjemné. Během krátké doby jsme museli udělat hodně věcí. A když jsme u kondice, třeba běžeckým tréninkem to jde nejrychleji a nejefektivněji, protože na hřišti to vždy trvá podstatně déle.

Pokud po hráčích chceme, aby na hřišti běhali a bojovali, aby tam byl vysoký pressing a po ztrátě míče hned repressing, hráče to stojí nějaké úsilí a musí na to být natrénovaní. Není možné to po nich chtít, aniž bychom takto netrénovali. Co si vzpomenu na závěr podzimu, z tohoto pohledu to byly vynikající zápasy. I když jsme měli určité problémy se sestavou a zdravotním stavem hráčů, přesto jsme, co se týče běžeckého výkonu, podávali dobré výkony. A takto by to mělo být každé utkání.

Chceme nějakým způsobem trénovat tak, aby to bylo vidět i na hřišti. Hráči se v tom samozřejmě musí najít. Musí to chtít dělat, je třeba je o tom i přesvědčovat, ale tohle je cesta. Teď v zimní přípravě budeme mít daleko více prostoru. Máme dva měsíce, takže když zátěž rozložíme, hráče to tolik bolet nebude, protože toho nebude tolik najednou. Když zažili léto, zima už pro ně bude jednodušší. (usmívá se)

Odbočme trochu od sportovní stránky. Půlroku trénujete druholigový tým tradičního klubu s početnou fanouškovskou základnou. Jak se vám tady pracuje?
Jsem v podstatě téměř z Opavy, a jako kluk jsem chodil na Kaučuk. Zažil jsem tady tribuny na stání a vyprodané zápasy dvě hodiny před výkopem. Tohle ve mně zůstává. Vždy jsem tady rád chodil na fotbal. Mám rád ten stadion. Všechno je z tribuny blízko.

Stadion a samozřejmě diváci dělají celému klubu velkou prestiž. Musím říct, že mě obrovsky potěšil kotel. I když nám určité zápasy výsledkově nevyšly, fanoušci nám vždy poděkovali za to, jak jsme makali. Hlavně v úvodu sezony, kdy nepřicházely výsledky, jsem byl rád, že byli trpěliví a pořád nám fandili. Za tohle jim patří poděkování a doufám, že je na jaře odměníme co nejlepšími výkony a hlavně výsledky. 

Posily? Příchod dvou, tří hráčů by byl jen ku prospěchu

Naši fanoušci jezdí na všechny zápasy. Nechyběli na žádném stadionu. Jak vnímáte, když naše příznivce vidíte ve vzdálených destinacích jako jsou Ústí nad Labem, Varnsdorf a podobně? 
Je to pomoc, protože ostatní kluby ve druhé lize takové fanoušky nemají. Když naši fandí, týmu vytvářejí komfort a pocit, že za ním někdo stojí. Ať jedeme, kam jedeme, je to pro nás domácí prostředí.

Žijete v Kravařích, městě, kde je spousta příznivců Opavy, ale i Baníku. To si občas vyslechnete své, že?
U Baníku jsem byl v mládeži v součtu skoro deset let, takže na to pořád poslouchám takové ty vtípky: Kam já jdu trénovat do Opavy a podobně. To je na běžném pořádku. (směje se) Myslím si, že rozumný člověk to ale bere pozitivně. Někde jsem sice u mládeže byl, ale tady dělám dospělý fotbal. Je to výzva a posun v kariéře. S čistým srdcem můžu říct, že Opava je zatím nejvíc v mé trenérské kariéře. Tak to taky beru. Kdo přemýšlí racionálně, chápe to.

Fanoušci s sebou přináší určitá očekávání a tedy i tlak...
Ze začátku to nebylo jednoduché. Přijdete tady jako nový trenér, lidé čekají, co se bude dít a my máme po šesti kolech jednu výhru. A to ještě nad nováčkem z Vyškova, který z MSFL postoupil administrativně, jinak jsme nebyli schopni nikoho porazit. Nebylo to příjemné. Někteří lidé trpěliví nebyli, třeba i na hlavní tribuně, kdy se sem tam něco ozvalo. (usmívá se) A to i na sociálních sítích. Já je nemám, ale sem tam se ke mně přirozeně něco donese.

Nebylo to jednoduché, ale práce pod tlakem mě hodně naučila a hodně mi dala. Musel jsem věřit, že to děláme dobře a naše práce přinese výsledky. Pozornost jsem musel upřít jinam, abych se s tím vyrovnal. Nakonec bych řekl, že pravda se ukázala. Dělali jsme to dobře, výsledky postupem času přišly a naše pozice je najednou úplně jiná.

Na jaře dokonce můžeme promluvit do bojů o postup do nejvyšší soutěže...
Přitom po šesti kolech to vypadalo na boj o záchranu. I na pravidelných schůzkách se zástupci fanoušků padly z jejich strany vyloženě obavy, že budeme hrát o záchranu. Podle mě tady přežívá špatná zkušenost z minulosti, kdy Opava spadla do druhé ligy, a pak ihned spadla až do MSFL.

Hodně hráčů odešlo, přišla změna trenéra, rozpočet je o šedesát procent nižší a ještě se začalo, jak se začalo. Porazili jsme jen Vyškov a to ještě se o výsledek třásli až do poslední minuty. I fanoušci cítili, že to bude boj jen o záchranu a maximem bude střed tabulky. Nakonec jsme se vyhoupli, pro někoho možná až nečekaně vysoko. Já jsem jen rád, že se projevila naše práce a došli jsme k nějakému cíli.

Před sezonou jsem říkal: Bude strašně těžké odhadnout, jestli budeme hrát nahoře, nebo dole. Že až po konfrontaci se soupeři můžeme reálně říct, jaký bude cíl na jaro.

A jaký tedy bude?
Když se na to teď podíváme, máme dvacet pět bodů, jsme tři body od druhého a třetího místa, takže máme možnost hrát nahoře a bylo by alibistické říct: Hlavně, ať se zachráníme. Samozřejmě se může stát, že po třetím, čtvrtém kole na jaře výsledek nebude, zůstaneme ve středu tabulky a víc z toho neuděláme. Proč ale nejít do jara s tím, pokusit se dostat na barážové příčky. Neříkám, že tady musí být nějaký tlak na hráče, za každou cenu postup do ligy, ale měli bychom se minimálně pokusit dostat se do baráže, a pak se uvidí, co bude dál.

V souvislosti s příchodem do Opavy se hodně skloňuje jméno ústeckého záložníka Michala Bílka...
Pevně věřím, že tady bude. Je to jeden z hráčů, které mužstvo posílí. Ač je mladého věku, je to zkušený druholigový hráč s potenciálem i na ligu. Věřím, že to dopadne, protože konkurence v týmu je důležitá. Podněcuje pracovitost hráčů, aby neusnuli na vavřínech, ale makali dál a rvali se o posty v základní sestavě. To je základ k tomu, aby přišly výsledky, potažmo nějaký úspěch.

Věřím, že dvě tři, nová jména se v přípravě objeví. Samozřejmě to ovlivňuje celková ekonomika klubu a nějací hráči budou muset také odejít, aby se to vyrovnalo, protože není v možnostech klubu, aby tady hráči pouze přicházeli. 

Já jen doufám, že odejdou víceméně pouze ti hráči, kteří se neprosadili, abychom kostru týmu zachovali. V létě tady byla obrovská fluktuace hráčů, a co teď ze všeho nejvíc potřebujeme, je ustálit kádr. Aby se kabina sešla, pokud možno ve stejném složení, aby se tady budovaly vztahy a parta. Aby se mužstvo více a více sehrávalo. Pokud přijdou dva, tři hráči, bude to jen ku prospěchu, nejdůležitější je ovšem současný kádr udržet.

Můžete prozradit, na jakých postech byste rád posílil tým?
Co se týče jmen, nemůžu být konkrétní. Obecně pořád hledáme hráče dopředu, abychom posílili útočnou fázi týmu. I když třeba Lukáš Holík naznačil, že by mohl hrát i na devítce. Pak je tam Kramář, Rataj, takže určité možnosti tady jsou. Pevně věřím, že hlavní a největší posilou našeho týmu bude návrat uzdraveného kapitána Honzy Žídka. Jak výkonem na hřišti tak řízením celého chodu kabiny.



Ve Spartě je na hostování Dalibor Večerka. Je ve hře jeho návrat do Opavy?
Když jsem byl v Líšni sledovat soupeře na utkání s Varnsdorfem, bavil jsem s Petrem Janouškem, asistentem trenéra sparťanského béčka, a říkal, že se jim Dalibor líbí a že si myslí, že uplatní opci. Předpokládám tedy, že zůstane ve Spartě. 

Neobáváte se, že by mohl být zájem o některé naše opory?
Nějací hráči, zejména ke konci sezony, potvrdili svou výkonnost. Není to aktuální teď, ale v lednu se klidně může stát, že některé kluby budou někoho shánět. Tam by se mohlo stát, že o naše určité hráče může být zájem. Jako trenér si samozřejmě přeji, aby zůstali tady a pomohli nám k co nejlepším výsledkům na jaro. Zároveň chápu, že pokud dostanou zajímavou nabídku, třeba z ligy, budou se chtít v kariéře posunout dál. Pak by klub ale musel rychle jednat a sehnat adekvátní náhradu přímo do sestavy.

Plánujete v zimě vyrazit na soustředění?
Sám za sebe bych si přál soustředění dvě, protože příprava je extrémně dlouhá. Má osm týdnů. Sejdeme se začátkem ledna a hrát se bude až v březnu. Chtěl jsem, aby tato soustředění přípravu rozbila, hlavně stereotyp.

Pokud možno, abychom byli třeba čtrnáct dní na stadionu, pak bychom někam odjeli, zase bychom strávili dva týdny na stadionu, znovu odjeli a za čtrnáct dní už opět začne liga. Pro hráče by to bylo určitě snesitelnější, navíc by se budovala parta.

Přece jen, jsme spolu všichni jen půlroku, což je na fotbal velmi krátká doba. Někdy se mužstvo buduje dva, tři roky a my jsme tady ve strašně krátké době dali něco dohromady, ale je potřeba vidět dál. A soustředění je jedna z klíčových věcí. Byl bych rád, kdybychom v lednu udělali krátké kondiční soustředění tady v regionu, a kdyby se v únoru povedlo zahraniční herní soustředění v teple, bylo by to skvělé.

Vánoce jsou za dveřmi, o slovo se hlásí rok 2022. Co byste fanouškům popřál do nového roku?
Super by bylo, kdybychom se všichni jednou provždy zbavili covidu a vrátila se konečně zase normální doba. Jasně, každý přeje zdraví, ale myslet to bude opravdu vážně, až když onemocní. Protože teprve potom si ho začne skutečně vážit. Když se vrátím k fotbalu, byly určité zápasy, které nám vyšly. Moc bych si přál, abychom takových utkání, které zvládneme herně i výsledkově, měli na jaře co nejvíce, a náš fotbal fanoušky v nepříjemné době opravdu bavil.