Petr Kubalák slaví padesátiny. Proč miluje fotbal?
Opava – Významné životní jubileum dnes slaví Petr Kubalák, který má čerstve 50 let!
Borec, který v minulosti prošel mládežnickými kategoriemi Opavy, je dlouholetým trenérem mládeže Slezského FC. V současné době vede společně s Martinem Šafránem a Romanem Tománkem výběr přípravky kategorie U10.
Slezský FC Opava přeje Petru Kubalákovi všechno nejlepší, moře zdraví, kupu štěstí i pevné nervy do dalších let!
Největší motivace? Miluji fotbal, přiznává Kubalák
Jaká byla fotbalová cesta Petra Kubaláka? „S fotbalem jsem začal v šesti letech v tehdejším Ostroji u pana Javorka v přípravce. Náš ročník byl vůbec první fotbalovou třídou, trénoval nás můj otec. Z tehdejší Marxovy, dnes Mařádkovy ulice jsme to na stadion měli kousek, takže jsem byl každý den na hřišti. V klubu jsem vydržel až do dorostu, pak jsem ještě chvíli hrál za béčko,“ popisuje.
„Tehdy mě zlanařil Krnov, který bojoval o postup do divize. Bylo to někdy kolem roku 1988. Pak jsem šel na vojnu, kterou jsem strávil ve VTJ Pohořelice. Následně jsem se vrátil do Krnova a po půlroce zpátky do opavského béčka. Po roce se ale rezerva rušila, a tak jsme s kluky přestoupili do Minervy. Trápily zdravotní problémy a hraní jsem musel kolem 25 let nechat. Začali jsme trénovat žáky, rok jsem trénoval i muže, kdy se nám povedlo postoupit z I.B do I.A třídy,“ pokračuje.
A pak přišlo laso z Opavy. „S panem Jakubkem jsme byli domluveni, že až se v Kaučuku uvolní místo, půjdu trénovat tam. To se brzy podařilo. Na začátku jsem trénoval ročník 1988, který byl velmi silný. Hráli tam kluci jako Tomáš Mičola, Jakub Dohnálek, Ondřej Ficek či Martin Uvíra. Všichni to byli hráči, co hráli v první či druhé lize. Kuba Dohnálek s Ondrou Fickem a Tomášem Mičolou dokonce byli v žebříčku TOP 50 dorostenců u nás. Takové zastoupení tehdy neměl žádný jiný klub než Opava. Tyto kluky jsem vedl až do starších žáků,“ upřesňuje Petr Kubalák.
„Pak mi tady nabídli, abych tady trénoval osmnáctku, ale to mě moc nenaplňovalo. V týmu byl tehdy třeba Robin Wirth, který později kopal za áčko. Sem tam nám vypomáhal Honza Žídek. Po roce jsem se vrátil k žákům a trénoval jsem ročník 1995. Z tohoto ročníku bych vypíchl zřejmě Lukáše Godulu, nebo Dominika Fišera, kteří na tom byli asi nejlíp. Později jsme se s Lumírem Sedláčkem potkali ve školičce, kde jsme čtyři roky vedli kluky ročníku 2005. V současnosti opět pracuji u přípravek u ročníku 2010,“ hlásí.
Zkušený borec působí ve Slezském FC přes dvacet let. Co ho stále žene dopředu? „Miluji fotbal – to je největší motivace. Celkem brzo jsem toho nechal coby hráč, a když má člověk fotbal rád, může u něj zůstat coby rozhodčí nebo trenér. Můj otec byl dlouholetý trenér. Viděl jsem, jak to funguje a do čeho jdu. Bylo těžké zničehonic odejít z fotbalu, a tak jsem začal trénovat. Chytili mě to tak, že trénuji dodnes,“ usmívá se.
„Teď, když se nehraje, mi fotbal hrozně moc chybí. Kontakt s kluky, přemýšlení nad tím, jak postavit a vymyslet tréninky, aby to kluky bavilo, mohli se posouvat dál a podobně. U mladších kategorií je skvělé, že člověk vidí u kluků největší posun. Vidí, jak se zlepšují, a to je super motivace,“ uzavírá.
