oficiální web
Slezského fotbalového clubu Opava
sobota 21.9., 10.kolo
SFC Opava 
od 16:30
 Liberec
Vyberte si období:

1908–1938: Kopaná si v Opavě získává příznivce

Fotbalové zápasy se staly společenskými událostmi a také v Opavě a jejím okolí docházelo ke vzniku nových klubů. Troppauer Fussballverein se v roce 1909 spojil s cyklistickým spolkem, aby mohl využívat pozemky, na nichž v současnosti stojí Městský stadion. Nový klub dostal jméno Deutscher Sportverein Troppau, pod zkratkou DSV vystupoval klub až do začátku druhé světové války. V letech 1922–1924 úspěšně působil v lize Německého fotbalového svazu v ČSR. Poté nastala výsledková krize, z níž se klub vzpamatoval až na začátku 30. let. V meziválečném období navštěvovalo významnější zápasy až 2 000 diváků. Zároveň v této době vyvíjely činnost i československé kluby jako SK Slezan Opava a SK Slezan Kateřinky.

Kapitoly historie:

DSV: vznik a charakteristika | Kádry | Soutěže | Osobnosti | Další kluby

DSV: vznik a charakteristika

Tento text pochází z knihy Opavská fotbalová devadesátka od autorské trojice Karel Stuchlík, dr. Josef Gebauer a Pavel Šrámek.

VZNIK DSV

Již v roce 1908 vznikly v Opavě dva další fotbalové kluby - český Slezan Opava a německý Troppauer Sportklub. Fotbal získával na popularitě a návštěvy se pohybovaly v rozmezí 800 až několik tisíc lidí. Během roku 1908 se jasně ukázalo, že dosavadní hřiště (tzv. malý execírák - vojenské cvičiště) zdaleka nestačí zájmu lidí a rovněž terén nebyl ideální pro fotbalová klání. Po četných jednáních a intervencích (mj. u starosty města Kudlicha) a rovněž s ohledem na velkou přízeň, které se fotbal v Opavě těšil, se dne 19. března 1909 usnesl cyklistický spolek I. Schlesischer Radfahrer Verein Opava (založený 1884) spojit s dosavadním TFV. Touto fúzí vznikl zcela nový klub Deutscher Sportverein Troppau (DSV), který mj. navazoval na svého předchůdce i tím, že převzal a po celou dobu své existence do roku 1945 užíval původní klubové barvy -modrobílé dresy.

Hlavním důvodem tohoto spojení bylo propachtování pozemku delší dobu neužívaného cyklodromu formou pronájmu včetně ovocné zahrady, přiléhající k známé restauraci "U střelnice" v městském parku pro účely výstavby nového hřiště. Dne 7. dubna 1909 na svém 155. zasedání opavská městská rada udělila klubu Deutscher Sportverein Troppau souhlas k užívání obou zmíněných pozemků. (Dnes je v těchto místech Městský stadión) Nadšení a intenzita zapálených příznivců neznala mezí, a proto není divu, že definitivní sportoviště bylo upraveno v rekordně krátké době. Již 25. dubna 1909 bylo nové travnaté hřiště slavnostně otevřeno inauguračním zápasem, ve kterém DSV Opava porazil mužstvo FC Bielsko-Biala 8:1 (4:0).

Existencí vlastního kvalitního sportovního stánku byly vytvořeny příznivé podmínky k dalšímu rozmachu a povznesení renomé klubu a zejména fotbalové úrovně. K popularitě navíc významnou měrou přispěli hráči, kteří měli zkušenosti z již zaběhnutých ligových soutěží ze zemí fotbalu zaslíbených - Anglie a Rakouska. Právě jejich přehled, rutina vyzrálost vedly vedení TFV, resp. DSV Opava k jejich angažmá v opavském klubu, byť na kratší dobu, v souladu s finančními možnostmi a ochotou hráčů vypomáhat a na hřišti koordinovat mladé fotbalisty, kteří již vyrůstali z opavské fotbalové líhně.

První generace fotbalových nadšenců opavské provenience se rekrutovala především z řad středoškolských studentů, které usměrňovaly osobnosti známých propagátorů a příznivců fotbalu v Opavě, jako například ředitel Möller, profesoři dr. Aschauer, dr. Eigl, dr. Luksch, učitel angličtiny Lockyer a Francouz Dijon). Na ně navazovali tzv. indiáni či parkindiáni - chlapci, kteří bydleli mezi Opavicí a městským náhonem v Opavě. Mezi nimi začátkem dvacátých let vyrůstali úspěšní pokračovatelé zakladetelů bohaté opavské fotbalové historie.

OPAVA ŽILA FOTBALEM

Nejpopulárnější sport na světě si získal oblibu i v Opavě záhy po své premiéře na vojenském cvičišti v Městských sadech při zápase domácího týmu TFV s FC Preussen z Ratiboře dne 14. července 1907. Vítězství 6:0 všechny diváky nadchlo, neboť hosté z Pruska byli zkušeným, již čtyři roky hrajícím fotbalovým klubem. V dresu Opavanů zaujal především Angličan John Lockyer (kapitán mužstva), za kterým do našeho města přišli později další cizinci z kolébky fotbalu - Anglie. Připomeňme jen obránce Caldera, útočníka Greddyho, ale i další hráče Fowlera, Gowera a Danielse.

Opava žila fotbalem a našli se v ní vlivní podporovatele nového sportu. Prvním předsedou klubu TFV Opava (později DSV Opava) byl zvolen císařský a komerční rada Carl Dorasil (9. 1. 1860 - 16. 1. 1938), člen obchodní a živnostenské komory, majitel železářského velkoobchodu, velký sportovní příznivec - nejaktivnější člen bruslařského spolku a zakladatel šachového klubu v Opavě (1891). Místopředsedou se stal velký propagátor sportu, primář opavské psychiatrické léčebny MUDr .Stefan Felkel. Do výboru fotbalového spolku TFV byli zvoleni továrník Theodor Fiedor, proslulý výrobce jemného pečiva, c.k. profesoři dr. Edmund Aschauer a dr. Franz Eigl.

Častým hostem v hledišti byl nejvyšší státní představitel tehdejšího rakouského Slezska, zemský prezident Max hrabě Coudenhove s chotí. Zdaleka nešlo o výjimku. Fotbalové zápasy se pro Opavany staly společenskou událostí. Před zahájením každého významnějšího utkání od hotelu Koruna na Horním náměstí vyjížděla do Městských sadů kolona fiakrů, drožek a aut se společenskou smetánkou, zatímco ostatní se snažili dostat do propagačně vyzdobených tramvají. Až do zahajovacího hvizdu na hřišti vyhrávala posádková kapela c.k. pěšího pluku v Opavě.

Později, když opavská kopaná procházela mnohaletou krizí, snažil se o renesanci její slávy slezský zemský prezident Josef Šrámek, štítinský rodák, který založil neoficiální mistrovské soutěže nejlepších opavských fotbalových týmů nazvané příznačně "O putovní pohár zemského prezidenta Šrámka" (1928). A prezident Šrámek provedl také slavnostní výkop.

Opavské fotbalové kluby byly amatérskými a pro jejich příchozí hráče bylo nutno zajistit zaměstnání. Mezi fotbalové fanoušky patřil například židovský továrník Josef Hatschek, který měl rodinnou vilu postavenou u Městských sadů. Přes ulici pak provozoval továrnu na jutu, kde zaměstnával řadu opavských fotbalistů.

První zápasy v letech 1907 - 1909 se uskutečnily na malém vojenském cvičišti v Městských sadech a fotbalové hřiště zde ohraničoval výrobek Hatschovy továrny - jutový provaz. Velké pochopení o zájem se projevoval u vojska a vedení posádek. Bezplatně zapůjčovalo plochy vojenských cvičišť pro trénink mužstev DSF Opava.

CHARAKTERISTIKA MUŽSTEV DSV OPAVA

V období předválečném (1907-1914) dominují soupeři z Vídně a dnešního polského Slezska. TFV, později DSV se utkával s vídeňskými kluby Rapid, Weissen Elf, Hertha, ASV, Hakoah, Rudolfshtigel, First Vienna, Wiener Sportklub, Floridsdorf, Cricketer, Viktoria. Velké množství přátelských zápasů bylo sehráno s kluby polskými (tehdy na území rakouského či pruského Slezska a Haliče). Jednalo se o mužstva Katowic (oddíly Germania, Preussen, Diana, Zalenze), Krakova (Sparta, Wisla, Cracovia, Polonia), Wroclawi, německého Breslau (VfBS, Schlesien, VfRS, Sportfreunde, Germania, Corso), Ratiboře (Preussen, FC Schlesien), Bytomi, Bielsko - Biale, Kožlí, Gliwic, Myslowic a jiných.

Z tuzemských soupeřů uveďme kromě opavských klubů také DFK Brno, Deutsche Sportbrtider Praha, DFC Praha, FK Krnov, DSV Kroměříž, Viktoria Vítkovice, SC Moravská Ostrava, TV Frývaldov, Rapid Těšín, DSV Vítkovice. Ze zahraničních soupeřů zmiňme maďarský Torokves Budapešť, slovenské TC Vrútky , německé kluby Ascania Forst, SC Schlesien Frankfurt nad Odrou a další. Se všemi výše uvedenými soupeři byla sehrána buď přátelská či přípravná utkání, pouze s týmy SV Bielsko-Biala a TV Frývaldov (Jeseník) utkání mistrovská.

Za první tři roky existence (v letech 1907 - 1909) sehrál klub celkem 62 zápasů (z toho 35 vítězných, 6 nerozhodných a 21 prohraných) s celkovým aktivním skórem 297:144, přičemž dva zápasy pro průtrž mračen v roce 1909 zůstaly nedohrány.

Po nuceném přerušení činnosti I. světovou válkou nastává ve dvacátých letech nejslavnější éra DSV Opava, která vrcholí v letech 1922 - 1924 účastí v lize Německého fotbalového svazu v ČSR. Je to období excelentní hry takových fotbalových individualit v opavském modrobílém dresu, jakými byli tři nezapomenutelní bratři Neumayerové a dále pak Twaroch, Glas, Langer, Pollak, Czech, Maly a jiní.

Spektrum soupeřů "A" mužstva je neobyčejně široké bez ohledu na to, zda šlo o zápasy mistrovské, přátelské, pohárové či přípravné. V důsledku rozpadu monarchie po roce 1918 logicky ubylo zápolení s dříve velmi častými protivníky, které v té době již působily v samostatném Polsku a Rakousku. Na jejich místa nastupují soupeři z Ostravy, Krnova, Bohumína, Kravař, Šumperku, Olomouce, Brna, Českého Těšína. V období 1919 - 1925 se DSV utkával také s fotbalovými týmy z Prahy, Ústí nad Labem, Bratislavy, Žiliny, Košic, Mukačeva, Užhorodu, Vídně, Katowic, Berlína, Drážďan, Lipska, Budapešti, Ratiboře, Kroměříže, Lodže, Varšavy, Krakova, Biélsko - Biale, Prostějova, Plzně, Přerova aj.

V letech 1926 - 1930 prožívá DSV Opava vleklou krizi, kdy se stagnující mužstvo nemůže dostat z útlumu a stále se marně pokouší postoupit ze 2. třídy NOG (severovýchodní župy). Odrazem této reality je prakticky úplná absence utkání se zahraničními soupeři s výjimkou zápasů s Gliwicemi a Ratiboří.

V první polovině třicátých let nastává nová úspěšná éra výkonnostního vzestupu, která vrcholí v letech 1933 - 1935 účastí v Oberklasse, resp. v Oberlize DFV. Kromě tradičních soupeřů z blízkého okolí se za soupeři jezdilo až na sever Čech, do Žatce, Prahy , Brna, Jihlavy, Karlových Varů.

Z té doby už jsou známy i přehledy o nejlepších střelcích oddílu. Například v roce 1931 sehrálo "A" mužstvo DSV Opava celkem 43 zápasů s celkovým aktivním skórem 156:73 (25 výher, 5 remíz, 13 porážek). Z toho bylo 13 mistrovských, 7 pohárových a 23 přátelských či přípravných utkání. Soupeřem byli 29x německé kluby v ČSR, 11x české oddíly a 3x zahraniční soupeř. Nejlepšími střelci klubu byli Schiebel s 39 brankami, dále následovali Stoss 34, Ertel 19, Zatopek a Pawlik 13, Jablonski 10 a další.

V roce 1934 byl nejlepším střelcem mužstva opětovně Schiebel s 41 brankami, následovali Suchanek 31, Michler 21, Stoss 18, Piskorz 17.

V roce 1936 sehrálo "A" mužstvo DSV Opava 33 utkání s celkovým pasivním skóre 89:91 (17 výher, 1 remíza, 15 porážek). Nejlepšími střelci klubu - Schiebel 27, Michler 21, Moskart 12 branek.

Doba těsně před II. světovou válkou zastihla DSV Opava v útlumu, některé hráčské odchody se ukázaly jako ne zcela vhodné, oslabený kádr nedosahoval očekávaných výsledků, rostla nespokojenost široké fotbalové obce i funkcionářů, zvětšovaly se dluhy. Fúzi s DSK Opava přerušily události kolem Mnichova v září 1938, což je už jiná kapitola.

Rezerva

Někdy byla označována jako "I.B tým". Bylo to mužstvo, ve kterém dostávali příležitost členové širšího kádru DSV Opava, hráči po zraněních na opětovné rozehrání a rovněž talentovaní fotbalisté z dorostu. Rezerva nehrála mistrovské zápasy. Velmi často byla posílena hráči prvního mužstva, kteří měli zastavenou činnost. Například v roce 1930 sehrála rezerva celkem 20 zápasů, v roce následujícím pak 26 zápasů s aktivním skóre 79:46. Hlavním posláním rezervy byla herní prověrka talentů a četné propagační zápasy na slezském venkově.

Stará garda

Jednalo se o tým starých pánů - Old Boys (ve dvacátých letech byl tento tým nazýván FC Gemütlichkeit). V něm měli příležitost si zahrát mnozí dlouholetí hráči DSV Opava a opětovně se tak sejít s kolegy při milovaném fotbálku. Utkání měla společenský charakter. Po zápase vždy následovalo posezení v klubové místnosti. Mnozí známí fotbalisté proto po skončení své aktivní hráčské dráhy nastupovali v mužstvu veteránů zcela pravidelně.

Ve třicátých letech hrála stará garda svá utkání doma vždy v neděli dopoledne se soupeři - veterány z opavských, ostravských a bohumínských klubů či zápasy v blízkém okolí Opavy s nově ustavenými celky. Např. v roce 1933 nastupovali za veterány DSV Opava Mtikusch, G. Neumayer, Brigula, Hopp, Wicha, Lichtenstem, Krist, bratři Hellwigové, Wirtenberger, Zips a další. Nejlepšími střelci seniorů bývali pravidelně Wirtenberger a Mtikusch. Vedoucím mužstva starých pánů byl Nowak.

Dorost

Péče o talentované fotbalisty v DSV Opava začínala různými náborovými akcemi již před I. světovou válkou. Zázemí klubu a jeho popularita byly pro mladé talenty z Opavy při všeobecném zájmu o sport natolik přitažlivé, že v řadách adeptů fotbalového kumštu vyrůstala celá plejáda nadějí nejen opavského fotbalu.

Dorostenci hráli pravidelnou župní soutěž v rámci NOG, která byla rozdělena územně. Střetávali se s celky z Opavy , Krnova, Kravař a Ostravy. Největšími úspěchy se dorostenci pyšnili začátkem dvacátých let, kdy několikrát zvítězili v poháru dorostenecké soutěže v rámci župy. V třicátých letech úroveň dorostenců kolísá. Mnozí hledali uplatnění v jiných klubech s ohledem na četné posily DSV Opava, které do Opavy přestoupily odjinud. Věková hranice v soutěžích dorostu byla 19 let. Trenéry dorostenců byli dlouhá léta Meixner a prof. Jablonský, později pak dlouholetý hráč DSV R. Strack.

Další mužstva DSV Opava

Těsně po skončení I. světové války nastal velký rozmach sportu, jehož odrazem byla také velká koncentrace hráčů v klubech. Proto byla dočasně vytvářena mužstva, ve kterých dostávali příležitost i fotbalisté, kteří nebyli v širším kádru prvního mužstva nebo rezervy. Tak po kratší dobu existovalo tzv. kombinované mužstvo, letní mužstvo a zájezdová jedenáctka.