INSIDER: David Vaněček

Útočník David Vaněček si během své bohaté kariéry prošel mnohými výzvami. Z Česka přestoupil na horkou skotskou půdu do týmu slavných Hearts. Na svém kontě má také angažmá v Maďarsku. Navíc se věnuje také IT a programátorství. Více o jeho fotbalovém i mimo fotbalovém životě se dozvíte v rozhovoru pro bulletin z utkání proti Prostějovu.

Mimo fotbal jsi taky aktivní v oblasti IT. O co se vlastně jedná?

Vlastně tři čtvrtě roku zpátky jsem se vrhl do programování, ke kterému mě přivedl můj švagr, který se právě programováním živí. V oblasti IT se pohybuje něco okolo dvaceti let a dal mi nějaké návody a v podstatě mě do toho uvrtal. Mě to začalo bavit, vyzkoušel jsem si to a následně jsem si udělal pár kurzů. Samozřejmě hodně informací jsem čerpal také přímo od něj. Musím říct, že jsem se v tom našel a začalo mě to hrozně bavit a teď už tvořím různé webové stránky pro firmy a nyní se zdokonaluji také v dalších programovacích jazycích, ve kterých budu schopen tvořit i aplikace. Vlastě teď pracuji už tři měsíce na své vlastní aplikaci, tak jsem zvědavý, jak to celé dopadne.

Je to směr, kterým by ses chtěl vydat po fotbalové kariéře?

Řekl bych, že určitě ano. Jednak se mi na tom líbí ta nezávislost, protože mohu pracovat odkudkoliv na světě. A jelikož strašně rád cestuji, tak si dokážu představit, že s rodinou budeme někde u moře a já si budu na pláži programovat a pracovat, což se mi strašně líbí a je to taková moje vysněná představa o práci po konci fotbalové kariéry.

Vraťme se ale k fotbalu. Nemůžu se tě nezeptat na Skotsko. Jak na to vzpomínáš?

Na Skotsko vzpomínám tak všelijak. Má to dvě strany mince. Tou první je bezesporu život tam, který byl naprosto úžasný. Z mého pohledu to je nejlepší místo k životu, protože ten vzduch, čistota a chování místních obyvatel. Strašně se mi tam líbilo a Edinburgh je asi nejhezčí místo, které jsem kdy navštívil. V neposlední řadě se mi tam narodila dcera, takže na Edinburgh a na celé Skotsko budu mít jen ty nejhezčí vzpomínky. Když jsme tam byli poslední týden, tak jsme vyrazili na ostrov Sky, který je opravdu rájem na zemi. Připomíná Nový Zéland. Druhou stranou mince je fotbalová stránka, od které jsem čekal mnohem více. Přišel jsem tam hodně natěšený. Přišel jsem tam s tím, že se chci posunout dál, až třeba do Anglie, ale bohužel mě to rychle vrátilo na zem. Hned po mém příchodu jsem nastoupil do osmifinále skotského FA Cupu, hrál jsem celý zápas, nahrál jsem na gól a všechno bylo super. Za další tři dny jsem nastoupil v základu do ligy, ale byl jsem vystřídaný už ve 35. minutě s tím, že jsem hrál hrozně, jak to nazval trenér. Vrátilo mě to na zem a musel jsem zase začít hodně dřít, abych se dostal zpátky do nějakých zápasů. Zažil jsem tam spoustu skvělých zápasů, ale hlavně perfektní atmosféru, kdy na domácí zápasy chodilo dvacet tisíc lidí. Odehrál jsem utkání proti Celticu a několik dalších skvělých utkání. Nicméně když bych to měl celé shrnout, tak po fotbalové stránce to bohužel moc nevyšlo, takže jsem se po půl roce stěhoval do Maďarska, což si myslím, že v konečném důsledku byl dobrý krok.

Nakousl jsi Maďarsko. Jaké bylo tvé angažmá v Puškáči, ve kterém působil nějaký čas i Libor Kozák?

Hned ten první rok jsem z třiceti jedna utkání odehrál třicet a byl jsem druhý nejlepší střelec ligy. V Puškáči se nám hodně líbilo, bydleli jsme v Budapešti, která je hodně podobná Praze, kterou s rodinou milujeme, takže na Budapešť nedáme dopustit. Bohužel to pak všechno ukončil covid. Měl jsem pozitivní test na covid tři dny před evropským pohárem ve Švédsku, po kterém jsem nemohl osm týdnů hrát a chodil jsem jen po doktorech. Shodil jsem asi deset kilo a ten návrat byl strašně těžký, protože vedení si přivedlo Antonia Manceho z Osijeku, kterému dávali přednost. Když jsem se vrátil, tak jsem nastupoval sporadicky po pár minutách a nepomohlo tomu ani když jsem rozhodnul jeden zápas. Stejně jsem pak ten další začínal opět z lavičky. Nezvládl jsem to v hlavě a dospělo to až do bodu, kdy jsem se nepohodl s trenérem a musel jsem z klubu odejít. V Maďarsku bych to také rozdělil na dvě části, ten první rok byl naprosto fantastický, ale v tom druhém se to začalo kazit. Pak přišla naštěstí fantastická nabídka z Olomouce. Žena byla navíc v té době těhotná a my jsme se chtěli vrátit domů. Podepsal jsem tak v Olomouci, kde byl začátek skvělý, dával jsem góly a přidal jsem i nějaké asistence. Bohužel jsem si v šestém zápase pochroumal v koleni asi všechno, co šlo a bylo to shodou okolností v Mladé Boleslavi, kde jsem dal svůj vůbec první a zároveň poslední ligový gól. Dokonce na tu stejnou bránu. Já však doufám, že další dokážu přidat tady v Opavě, až se postoupí. Věřím, že si s Opavou zase zahraji ligu.

Na závěr se vraťme do městských sadů. Před sezonou jsi řekl, že bys chtěl naplnit stadion. To se sice zatím nestalo, ale přesto. Jak si užíváš atmosféru na domácích zápasech?

Fanoušci jsou naprosto skvělí. Jsem z toho nadšený. Věděl jsem, že jsou v Opavě výborní fanoušci, ale na to, že hrajeme druhou ligu, je to něco neuvěřitelného. Věřím, že i našimi výkony přivedeme do ochozů více diváků, a když se udržíme v konektivitě s čelem, tak nám budou dvanáctým hráčem.